Nesmysl, smyslu

Láska kdysi byl krásná, a hledalo se v ní to kouzlo
časem však to kouzlo zmizelo, utichlo.
Zamilovaní lidé přestali to kouzlo hledat,
přestali milovat, tak jak by měli.
Začali hledat na partnerech to nejhorší
začali si o nich namlouvat strašné věci.
Začali se i nenávidět a podceňovat.
Vznikali hádky, bitky, či mlaty.
vznikali zábrany, které se dlouze táhly
a bylo je těžké překonat.
Nikdo to nemohl, ba ani nikdo to nechtěl.
Láska vyprchla, láska přestala býti.

Opustil si mne a proto se divíš,
že jsou mé verše takové,
či že je můj pohled na svět špatný.
Já věřila jsem v lásku, ale nyní jsem zklamána
už těžké hledat tu krásu, už těžké poznat.
Kdysi bych byla schopna úplně milovat,
ano ty si toho využil a odhodil mne jako psa.
Kdysi bych byla schopna bojovat, ale ty si mi vzal
moje veškeré naděje, které jsem měla.

Kdysi, jenže kdysi se nedá vrátit.
Co můžu? Můžu jen vzpomínat,
na to hezké a závidět sama sobě
závidět svoji minulost.
Nejkrásnější období, jest bylo dětství.
Kéž bych se k němu vrátila a znova jej žila.
A k čemu by mi to bylo?
Zase by se to opakovala, a to pořád dokola
Zase bych prožila to stejné zklamání?
Mohla bych to snad zvrátit?
Co? Co? Zase sníš?
Nebuď holka bláhová.
Což však nevidíš?
To si na oči dala černé brýle, protože máš strach
Strach, to je hloupost.
Strach je pouhý výmysl, tvé mysli.
Strachem svým si sama ty.
Tak už nelži.

Bláznovství.
Toto je pouhé bláznovství.
Kdy dvě postavy se setkají a mluví spolu
jen je slyším já.
Ten hlas, ten hlas.
Jež mně ničí a nechce povolit.
Nemohu bojovat a přeci musím.
Ony spolu bojují a zatím
ani jedna nevyhrála.
Vyhraje ta slabší či silná?
Kdo si vsadí?
Já ne, já už dávno všechno prohrála.