Věnováno Alexandrovi S.

Byl jsi člověk přátelský a energický
přesto sem k nám jaksi nepatřící
což si zjistil velmi brzo
pochopit podstatu a cíl vlastního bytí
takových lidí opravdu není mnoho

Autobus bez řidiče, jen s jedním cestujícím...

Jeho boty prošly snad celou zem
dík své povaze, všude byl oblíben
Wayne, Tracey, Ron a další, hned si tě oblíbili
silnější vůli než měl on by nikdo nenašel
ikdyž mnozí se se jeho snu jen povýšeně posmívali

Autobus bez řidiče, bez možnosti z něj vystoupit...

Měl jsi radši ryzost přírody a její záchranný most
než naši vznešenou přesto tolik bláznivou společnost
zažil jsi bouře v Oregonu, sucha v Mexiku, zimu na Aljašce
bez peněz, s batohem na zádech, vyhublý skoro na kost
...jenže přesně to jsem hledal a našel, nemám potřebu omlouvat se...

Autobus bez řidiče, uprostřed tajgy, nyní již nadobro opuštěný
přesto v něm cosi dále žije
je to vzpomínka na Alexe jenž v něm na čas našel smysl žití