Tenkrát u rybníka

Vyfukoval nahodilé obláčky páry
Na čas ho zabavilo pozorovat jak
Mění tvar než zmizí v chladném vzduchu
Symfonie žabích pěvců a jeho leskle černých holinek
Proutky vrby si chtěli hrát a šimrali ho po tváři
Se sklopenou hlavou sledoval stopy,co před ním v blátě vyšlapoval
Dědeček
Byly mnohem větší než jeho
Znal spoustu kouzel a cizích slov
Kouřil hodně cigaret.
Velkými moudrými dlaněmi.
Dokázal hbitě uvázat háček
Spravit hodiny
A obracet stránky knih co voněly staletím

Dívej,po zrcadle vodní hladiny
někdo rozhodil sítě
Z nejjemnějšího hedvábí.
Vytrvale šlapal dál.
Cestou tmavou
cestou,co skrývala
Tolik tajemství
Na zádech batoh s krajíci chleba.
S máslem a džemem.
Od babičky.
Její ovocné koláče zahojily každou ránu
Na duši
V jejím světě byl přesný řád
A chutí lesů mámila
Večer ke spánku

Chytal život do malých dlaní,dokořán otevřených.
Vzrušením skoro nedýchal.
Zastavili.
S úlevou shodil zavazadlo s proviantem.
A udicí.
Vše dávalo smysl.
Ráno
Zima
Voda
Šplouchnutí
I holinky plné vody
Studily

A den se rozevíral jako kniha
Co začíná a končí
V barvách podzimu.
A studnicí.
Nových objevů.
Kryštof Kolumbus u rybníka
S pusou otevřenou
Úžasem.

A dědo?
Jsou tu vůbec ryby?