vánku...

Prochází se vánek, prochází
předčasně zestárlou alejí,
aby rozšveholil suché listí,
probudil lásku, naději.

Zubaté slunce skrápí tvé vlasy,
vánku, a ty se směješ světem dál,
budu vzpomínat na tyto časy,
vzpomínat na život, jenž tudy vál.

Jsi navždy zachycena v síti

navždy?

Rozoraná silueta letce vznáší se pod obzorem
v osové souměrnosti s rybářem
hledajícím vzpomínku v kalných vodách zapomnění,
svého sklerotického prokletí...