Marné doufání

Možná byl by svět snazší,
kdybys je neznala.
Kdybys neviděla do jejich duší.
Pak snad bys ještě doufala,
že existuje někdo -
kdo nad ránem tvé slzy osuší.

V jejich očích však pravdu čítáš,
o tebe nestojí, ne pro city tvé.
Stále stejný znak na tvářích vídáš,
stejné charisma a přání zlé.

Proč stále do stejné řeky vstupuješ,
opět spálíš se, srdce zazdíš zas.
Tak proč nadále domněnky kupuješ,
snažíš se vidět v jejich očích jiné -
snad laskavý jas.

Chlapec či dívka,
všichni stejní jsou.
Každý rád by pro sebe smítka,
za vlastním snem kolem tebe jdou.

Už dál se nedíváš,
víš, že pro tebe nejsou.
Však, když ráno sama snídáš,
chtěla bys, aby přišel někdo -
a dal ti duši svou...