nechce se mi do života..

někdy procházím městem
cítím se sama
a dívám se kolem

sleduju mladou servírku
v zeleným těsným tričku
která si odskočila
na schodek před hospodou
vykouřit jednu cigaretku

servírka sleduje dítě
v kočárku, který lape
po mámině šále

jeho máma telefonuje
asi s mužem
a hádají se
(kde asi je?)

pak se kouknu před sebe
a zachytím oči vysokoškoláka s batohem

dívá se na mne,
že jsem ho zaujala?

nebo že jsem se na něj koukla?

nebo je to taky blázen,
co doufá, že na ulici potká pravou lásku?

nějak tuším že tohle je ten život
nějak tuším, že tohle je ono

po čem tolik prahnu
a do čeho se mi ani za mák nechce

nechce se mi studovat
nechci vysokej post
vždyt všichni co jsou slyšet a vidět
to je jen sešlost deprivovaných sobců

nechci vydělávat těžký love
nechci

už to tu bylo jednou
kapitalismus
nacionalismus
integrace
pospolitost
ekonomická krize

a pokaždý to skončilo katastrofou

už nevěřím že já dokážu změnit svět

....

jsem jen malou částečkou v dějinách lidstva

která váhá jakou cestu si vybrat

...

když si vybere kariéru
zhroutí se, že stejně nenašla to ´ono´

když si vybere štěstí v rodinně
bude se trápit, že stejně nevykonala nic ´velkého´

obě cesty jsou sobecké a na každé něco schází

a potom má být život štastný...