Už nemám sílu,
uhýbat před sny.
Zabil jsi vílu
a já se směju.
Je mi ze mě na blití.
Vidíš to světlo?
Ze zlatavých nití
do chyb mě vetklo.
A já se směju.
Vily je skoda ... jednu jsem snad kdysi znal. Svetlo zadne nevidim (nastesti). A smich? take se obcas pousmeju, treba nad svou naivitou .. to je preci take smich.