Princezna Běta a draci

Když byl svět ještě placatý a králové vládli světu,
moli jste na cestách potkat spanilou princeznu Bětu.
Běta byla odvážná, moudrá a hezká.
Byla stále na cestách.
Běta: Kam pojedu dneska?
Co osud dnes pro mne připravil.
Uvidím co se stane, počkám si na něj pár chvil.

Čeká dny, až čeká dlouhý rok.
Zničehožnic za svitu luny zažije děsivý šok.

Běta: Kdo je tam? ..Kdo kolem chodí?
(A vtom nápad v hlavě se jí zrodí..)
Půjdu já naproti osudu,
jak jsem to kdysi dělávala.
Sotva 3 kroky a narazila do sudu,
jak ho tam někdy nechávala.

Šla a šla až došla do kraje,
nocleh se bude docela hodit.
Tak jako i děti nebaví dělat v sešitě okraje,
tak i ji nebaví pořád chodit.

V kraji úval a v něm ptáci..
Rozdělat stan, to dá práci.
Když večer přišel, přišly mraky,
schovala se v jeskyni, by přečkala noc.
uviděla tam dva draky,
ti strašidelní byli moc.

Běta: Draku milý, já jsem Běta.
Draků zatím neznám mnoho.
Říká se o vás, že jste sketa,
ale já myslím že jste v poho.

Drak vypadá, že má hlad.
Druhý drak zas až moc mlád.

Běta prosí, křičí kňučí
a v tom drakům v břichu kručí.
Běta neví co se bude dít,
utíká daleko za hory doly.
Draci: Co asi mohla chtít..?

Běta teda utekla.
Kam že..? To mi neřekla.
Asi někam kde je les
Zkuste ji jít někdy hledat
A začněte ještě dnes.