Myšlenka naráží do stran lebky

Myšlenka naráží do stran lebky,
snažím se nemyslet, alespoň na chvíli.
Tvůj hlas byl sametově hebký,
nyní však bodá - že by se city mstily?

Touha krouží v bludném kruhu,
omámená hloubkou tvých očí.
Prý lok rumu ji příjde k duhu,
nechť dáma láska opět do srdce vkročí.

Mučící nástroje? Nemusíš nosit,
stačí tvá nepřítomnost - trest nejvyšší.
Budu já o tvou přízeň jako červ prosit?
Zda-li vůbec mne tvé uši skuhrat uslyší?