Jsou dny

Kolikrát dívám se na sebe a žasnu
Jediný moment a všechnu svou krásu
ve vlastních očích nalézám
Líbím se sama sobě - vážně
Asi to může znít i trochu zvláštně
Přiznávám
Jsou ale dny, kdy sama sebe chválím
Jsou dny, kdy své názory hájím,
jako by ani nebyly mé
Bráním je zuby nehty
Neústupně a vášnivě
A nenechám si svou pravdu vyvrátit
To jsou ty dny, kdy zrána chce se mi žít
a kdy večer vyvrací všechny moje cíle
Jsou dny, kdy necítím se slibně
Není mi dobře a ani z postele nechce se mi vstát
A to jsou ty dny, kdy náhle každý má mě rád,
každý chce být se mnou,
každý mi pochlebuje,
zatímco hltají mě pochybnosti moje
Zvláštní
Jako by mé pocity proti všem ostatním stály
Jako by se všichni mého sebevědomí báli
Jako by je vábil můj strach a stesk
Snažím se nad tím vším povznést
Ale přesto mi to nedá
Pokud svět tvory bezradné a tápající hledá
Pokud lidé nedůvěřují těm, co mají za čím jít
Sražte mě na kolena
Nedávejte mi důvod žít
Berte všechno, berte si ještě více
Až budu řvát, co mi stačí plíce
Až budu křičet zoufalstvím a bolem
Budu už dávno za vrcholem
Protože tohle je, co každý žádá
V bolesti jiných skrývá se pravda
Každý je rád, když někdo jiný trpí
Jen dokud netrpí on sám
Tak dívej se na mě teď, když padám ke dnu
Až klesneš ty, taky se podívám...