Milosrdenství samoty

Samota starců nebývá jen množinou prázdnoty a ticha,
zasunutých vzpomínek, prožitků točících se v kruhu myšlenek.
V nichž tělo co zemřelo, už zase dýchá,
a tvář kmeta. usmívaje se na řádu bývalých milenek.

A když je přistižen,že rozpráví s nimi hlasitě,
s těmi, pro něž přestala být realita smyslem,
jen jemu zdá se naprosto jistě,
že plno známých kráčí s ním,jeho prázdným bytem.

Samota není jenom beznaděj, stesk a pláč.
Opuštěnce milosrdně přikrývá pláštěm vzpomínek,
tehdy opouštíš otázky: proč, nač, zač,
a usměješ se nad prázdnou skříní, plnou prázdných ramínek.