---Potulný pěvec a zrůda---

V zakouřeném podniku,
pohoda, klídek,
sáhne žena na kliku,
....v rohu se potulný pěvec lek....

Náhle ji poznává,
Toť stará známá,
Úsměv, rukou zamává,
Už to není Ta dáma..

Radostí skáče tam a zpět,
Se starou známou chce si vyprávět,
Avšak co se nestane v jediné vteřině,
Bývalá dáma mizí a z ní zrůda se řine.

Pěvec uhání jako o život,
Kam zmizela dáma z porcelánu??
Prchá a nevšimne si, schod!
Děsem se zvedá a zdrhá dál,
Za sebou vrásčitou panu,
kdo by se jí dřív bál...

Potulný pěvec a přítel zrůdy,
Pádem se dotýká zemské půdy,
Cítí kol krku horkost a zároveň chlad,
Nepřizná zrůdě svůj pád.

„Prosím, přítelkyně, kde jsi????“
„ Ta už není, tvá chyba, tvé noční děsy!“