Pohádková

Z vany líně stoupá pára horká,
ty potápíš se níž a níž,
jsi další neobyčejná holka,
za víčky zavřenými svůj sen sníš…

Za okny zimní vítr zpívá,
tvůj svět pro tebe je krásný sen,
tan kde věčné léto bývá,
kde leží pohádková zem.

Kde do oblak vysoká věž stojí,
na vrcholku svíce bliká,
rytíř o princeznu svou se bojí,
o tu která do noci tiše vzlyká.

Lesy podzimním deštěm voní,
v obětí jedou na bílém koni,
ujíždějí přes sedmero hor,
a zlý černý drak je honí.

Na hrad jeho překrásný,
kam příběh je odnes,
kde šťastně a s láskou,
společně žijí dodnes…

Na nebi tiše vyšel měsíc,
voda je už chladná jako led,
s prvními vločkami sněhu,
odletěl i tvůj pohádkový svět…