O Patrikovi I.

Čekám na tebe. Už jsi tu dávno měla být.
Dneska se chci bavit. Dneska budem pít.
Sedím a tiše tu čekám.
V hloubi duše strašně se vztekám.
Náhle přijela jsi, jdeme se bavit.
Bloumáme kempem, chcem hezký kluky balit.
Však dívčí šarm zklamal. Zdrceně jsme si sedly u stánku.
Všude je plno lidí, jak ve městě, na námku.
A my tu sedíme samy a kecáme o klukách.
Ty jsi jich měla hodně. Já jen v mých snách.
Můj nezdar u kluků zapíjím smutně.
Však náhlý pozdrav mé přemítání utne.
„Pochválen buď Ježíš Kristus !“ Pozdravil nás cizí hoch.
Že s odpovědí ztratím srdce, kdo se toho nadát moh?
„ Až na věky !“ Odpovíme obě.
Pak si přisedli. Pustili jsme je k sobě.
Při seznamování mě zaujal.
Povídali jsme si všichni a on se na mě usmíval.
Celý v černém – punker, v kapele hraje na bicí.
Připadá mi dokonalý. Mám úsměv na líci.
Pak odešli jsme stranou, kamsi do tmy noci.
Objal mne a políbil. Odevzdávám se do jeho moci.
„A potom, že láska na první pohled neexistuje…“
Zašeptal. A měsíc oblohou klidně pluje.
Já klidná nejsem. Opravdu ho miluji.
Celé své srdce bez váhání mu daruji.
Pak přidáme se k ostatním. Sedí v kruhu,
hrají na kytaru a zpívají nám k duhu romantické písně.
V tak přátelské společnosti jižních moraváků není ani stopy tísně.
Ano, nyní jsem štastná. Už vím, co je to milovat.
Musíme domů. Pro dnešek mu musím sbohem dát.
Však zítra se zase setkáme a budeme spolu.
Pusa na rozloučenou a odcházím domů.