Má žena

V kraji kde byla jen tma tmoucí
žili tam vlci stále řvoucí.

Vyli v noci stále k luně
moje milá často stůně.

Na malém krčku dvě dírky
to provedly ji upírky.

Já s dřevěným kolíkem
schován jsem pod stolíkem.

Protkám já ji srdce dřevem
snad nepůjde na mne s řevem.

V rakvi tam je domov její
já ne,však stvůry chtějí.