Nespavost noční

Zírám do blikajicí obrazovky,
užívám si nespavost,
nechávám přemýšlet mozkové laloky,
o tom co způsobuje z života radost.

Internetová samota,
touha něco předstírat,
pouhá lidská dobrota,
nechuť lidí vázat se napořád.

Verše mé mění se v dadaismů změť,
snaha o restart mozku,
požadavek na myšlení ve stylu kandidáta věd,
však na to je lepší nemít z břicha pivní kostku.

Souboj s alkoholem věčný jest,
každý to musí okusit na vlastní pěst,
není těžké do opice se pitím svést,
těžko se však napravuje pošramocená čest.

Neznámým dívkám psát lichotky,
snaha o vyvolání touhy,
vylepšovat své proporce u fotky,
hlavně nestát se don chuanem každé noční strouhy.

Hodiny ukazují půl třetí ráno,
ukončení poetismu je tímto časem dáno,
berte na mou noční báseň ohledy,
vzhledem k pokročilé hodině to musí tak prostě být bráno.