Omluva

Jsem jako růže bez trnů,
jako slavík bez hlasu,
já už to nadále nesnesu,
vzpomínat na tebe,
na lásku bez sexu,
na vědro úděsu,
co polívá mne v noci,
za úkrutného třesu,
avšak miluji tě!

Mé oči zapadají,
po dechu zalapám,
vlasy šedivějí,
noc černá,
vždyť mám jen svoji
duši,
co je mi věrná,
avšak miluji tě!

Miloval jsem utrpení,
nevěřil jsem na žárlení
a pak v otupění,
nepřišlo mé hrdinství,
avšak miluji tě!

Choval jsem se jako blázen,
lituji teď všeho zlého,
co udělal jsem ti rázem,
než bych stačil rozmýšlet,
miluji tě nade všechno,
chtěl bych umřít nahý,
už vím že nejsi na vině,
já jsem ten špatný,
nyní vím!