O skleničkách

Táta rozbil skleničky mamince.
Měla je ráda. Chybí ji chudince.
Koupím jí nové za svoje peníze.
Bude mít radost, když teď tak trápí se.
Jela jsem do města, vybrala nové.
Snad se jí budou líbit, snad budou dobré.
Hlavně je nerozbít cestou domů.
V dáli zní hlas kostelních zvonů.
Svolává na mši vánoční.
Spěchám na autobus večerní.
Stihla jsem ho. Klidně si sednu.
Opatrně na skleničky. Strachem o ně blednu.
Autobus skáče. Cesta je samá díra.
Má náruč jemně však pevně sklo svírá.
Už myslím na večer. Vánoce mám ráda.
Černým tichem, náhle, ozvala se rána.
Autobus naboural do starého stromu.
Musím ty skleničky donést k nám domů.
Mé tělo letí. Krabici držím pevně.
Tvrdě dopadám. Ona se nedotkla země.
Tak dívka leží, objímá skleničky.
Ty se nerozbili. Jí smrt spí pod víčky.