Námořník na souši

Pomóct, volá námořník na souši,
je v tom až po uši,
v tekutém písku…
Chtěl najít lásku,
ale objevil jen záhubu a žel.
Vydal se z moře na pustý ostrov, šel a šel…
A najednou ztratil cestu zpět.

Pomóct, volá námořník na souši,
v suchém moři, kde vzduch jen hoří…
Slané kapky mořské vody, jaké asi jsou ??
Kdysi, kdysi dopadaly na tu tvář,
když houpalo se na vlnách
jeho srdce nesmělé…
A jeho oči byly páskou zastřené.

Pomóct, volá námořník na souši,
nikde žádná loď ani racek snad,
jen modrobílé cáry zůstaly ve větru vlát.
A z dáli srdce jeho
ozývá se šumění vln,
moře, to je ten ostrov, který hledal,
který ho z hlubin jeho citů volal.