Volání do vzduchoprázdna

Pravý přítel
je tu vždycky i když je daleko
a kdyby vaše slzy viděl
sám za sebe
-že jim nezabránil-
by se styděl

(a já nikoho takového nemám)

Pravá láska
-proč jsem jej opustila-
asi mě miloval strašně moc
proč najevo to nedával
noc co noc
-a já naše životy rozpustila-

(a nyní už nikoho takového nemám)

Proč se cítím tolik osaměle?
Proč brečím - tak nedospěle?
Proč se mi srdce chvěje?

Už nevím kudy kam
cítím se jako lev co žije sám

Zoufalství na dně
Dívání na zpátek jak přetočený film v kině

Neumím žít bez přátel
neumím žít bez lásky

Teď jak by člověk hrách na stěny házel
jak krmil by oblázky

-žádná odezva-

Jen měkké ticho houbové
kolem lidé nechápající
-hlavy dubové-

Křičím uprostřed celého světa
volám o pomoc
a o vše co lidé smějí citem dát

-ale je po mě meta-