Svědomí je příšera

Osamocen v roli lidské
dívám se dál do šera
vše, co bylo blízké
sežrala mi příšera.

Ještě žvýká moje sny
mlaská jako prase
polyká mou nenávist
už na dobro jsem ztracen.

Nelze si otevřit nový svět
jak okno v novém programu
nelze se ani vrátit zpět
chodím si jenom pro ránu.

Život jde svou cestou
rovně a pak do leva
někdy hnusnou, někdy hezkou
a pak přijde příšera.

Noční můra nebo svědomí
jedno jak to nazveme
člověk blouzní a zpitomí
jakou hru tu hrajeme?

Každý sám je štěstí strůjcem
jde svou cestou klikatou
někdy ve vleku a někdy vůdcem
mnohdy cestou zavátou.

Někomu je zhůry dáno
někdo si to vydřel sám
ten má hodně, jiný málo
každému cos osud dal.

A co dal mně osobně?
zatím hledám svoji notu
je to smutné i úžasné,
ale ztrácím svoji kvótu.