Ranní pohlazení

V bělostném závoji mlhy právě rodícího se dne,
v krajině probouzejícího se slunce, jež dnem zlátne,
čekám na nenápadný dotek sametových křídel černého anděla...

Prozatím vždy, když kolem mě letěl dokola,
nezapomněl křídlem letmo pohladit mou tvář...
A i když jsem ho dávno předtím už mnohokrát viděla,
okouzlila mě pokaždé jeho krásná temná zář...

Vždy se těším na ranní andělské pohlazení,
kvůli kterému vstávám...
od rána do noci každý den kvůli němu,
doufajíc v jeho další přílet tu zůstávám...