Staré léto, mladá zima...

Courám se parkem, kde barvy hrají,
smutek do pestrých kolor skryt,
poslední fábory na pařátech vlají,
kmeny zdobí zašlý lásky ryt.

Déšť šumí si písně bez věty,
květiny odložily poslední lístky,
krčí se jak Piety nad svými okvěty,
skřivánek ukryt do staré lísky.

Zoufalý strach v očích zvěře,
že nenaplní spíže dostatkem,
až zima zaklepe na dveře,
že zůstanou jaru ostatkem.

Sbírám do duše pírka bílých vran,
jako Ikaros spojím je do křídel,
a odnesu na prah Nebeských bran,
vše, co zima stihne nezřetel.