MY LIDÉ!

Lidé touží po věcech, co nemají a nejduležitější je podle mne přece zdraví.
Ti co jsou zdraví a plní síly, ničíme ho zlozvyky a neděláme rozdíly.
Zlozvyk kouká zpoza kouta.
Na každém kroku čeká past a my tomu říkáme slast. Je to asi jednodužší, ikdyž někteří z nás jsme v tom až po uši.
Přitom na světě je tolik krásných věcí, třeba modrá obloha za kterou můžeme být vděční.
Jsme jako stroje, kteří pořád někam spěchají a kdo z nás se nad tím pozastaví?
Ničíme přírodu, která nám dává tolik energie pro níž by jsme měli žít, ona pro nás žije.
Co kdyby si jednou slunce vzalo dovolenou, ráno nevztalo a nechalo by nám tmu temno temnou.
Přišla by panika a beznaděj a všichni co chtěli všechno by chtěli světlo jen.
Kdyby jsme byli všichni jako stromy - jdeme na ně se sekyrou a oni Vás stejně v žáru slunce pod své větve přivinou.
Poskytnou nám stín, i když skončí jako něčí dřevěný klín.
Přivoňte třeba ke květině, zaspívejte si písničku, buďte šťastni za to co máte a mějte radost v srdíčku.