Ztracení

Venku déšt bubnuje do okapů,
a mě slzy padají do polštárů.
Slzy pro ztracená přátelství,
pro rány, jež se zcela nezhojí,
pro ty jizvy, co zůstaly na srdci,
pro vzpomínky, které se neztrácí.

Kéž by se svět na chvíli zastavil,
kéž by se každý z nás na chvíli otočil,
kéž by nikdy neskončily ty krásné chvíle,
ty okamžiky nádherné a šťastné.

Kolik přátel v životě ztratíme?
Kolik nových místo nich získáme?
Však nejkrásnější je uvítat přítele,
který se vrátil.
Otevřít srdce a říct:
"Vítej, oběd máš na stole."
Pak zajdem na skleničku, a nebo na dvě,
dveře jsou stále otevřené v mém domě.