TMA

TMA

Šel muž posmutnělý chudou krajinou,
obloha rudá byla.
Šel muž znechucený za svou milenkou,
aby ho rozpálila.
Již se k její chalupě blíží,
uvnitř však nesvítí se,
na srdci ho cosi tíží,
vchází do světnice.
Jeho milá v krvi leží,
nepromluví s ní více.
Oknem vidí, jak kdosi běží od chalupy,
pryč z vesnice.
Neznámého následuje,
proč ji zabil?
Zloděj by tu nepochodil,
její další milenec snad?
Vrah je rychlý, mizí v lese,
muž ho dál již nestíhá.
Vrátí-li se nyní k ní,
se soudcem si promluví.
Už na bocích ho kůže svrbí,
kterou často spalují.
Slunce zašlo, den už končí,
s milenkou se v duchu loučí,
spěchá domů za ženou,
udělá jí blaženou,
pro jednou ...