Mezi čas

Snad umíráš stokrát
za večer
a ve věčném
objetí ráno
odplouvá kamsi
smířeně krásná a nevěrná
tvá žena

Dej si skleničku
snad
číši piva


a ta rána
chtějí se rozplývat
a být
nedůtklivá

Číše dopitá

a kopyta
zůstala

Pověz mi jen
a nedřímej

lásky se zbav
na chvíli

a řekni mi
pošeptej

jen
zřízenci deprese

mají teď jiný
děj

jen na okamžik
se pousměj

a neptej se proč

Vítr rozfouká
a vítr smyje
tvoje dlaně

bez příkras
odhodlaně

odkryjí krásu

krás
tvých očí

bez naděje

usměj se na mě
v mezi čas

na naší
je
straně

zaobleně

....