Večer..

Sedím tu tak nad papírem,
propisku v ruce sám,
osamělý si připadám,
v ruce propisku,
sám a sám.

Skrze vzpomínky,
píšu do řádků,
z duše city pramínky,
skládám v malé kamínky,
které jsou má holá slova,
složená do mozaiky písmen,
pro náladu této básně,
do tmy lampu zhasnem.

Teď za světla čajové svíčky,
s večerem ztěžklými víčky,
vzal jsem propisku do ruky,
sám a sám,
si připadám.

V hlavě myšlenka za myšlenkou,
nekonečně rychle plují,
hrot s inkoustem,
do žhavého modra zapalují.

Čajová svíčka ztrácí sílu,
knot se topí v beznaději,
pohlcen světlem mdlým,
čajovou svíčku,
přirovnám k očím svým.