Závist či nenávist

Zas má obdiv, sláva teče,
z pramene pro úspěšné.
Krev se sotva tělem vleče,
ne, to není prospěšné.

Jeho úspěch, to mě sžírá,
kolektivem oblíben?
nenávist se ve mě sbírá,
zradit bych byl ochoten.

Já mám málo. On má víc,
slyšte moje volání,
křičím vzteky z plných plic,
k svědectví chci pozvání.

Ten jen kráčí a je první,
a já za ním přitom klus.
zastavit ho pomluvami?
Je to špína. Je to hnus.

Kašlu na to, uleví se,
mozkem tečou myšlenky,
nenávist, když dostaví se
od psychotické milenky.

Obviňují tebe světe
proč jen druhým dáváš plus.
I když moc a moc se snažím,
pořád sázím na mínus.