Jdu ted hned

Zemřít pro svou věc.
To je dnes celkem běžné
ale žít a trpět.
Je asi až moc ritířské.

Seděl jsem u starého dubu co povidal mi v duchu
Jaký je dnes svět,že jen spadlé listí žadný květ
Zeptal jsem se jak mám v tom listi najít ten pravý kvet?
Že nechci jít sam po světě
není to med

Prošel jsem snad kazdou cestu,
možná i celý svět
Nenašel jsem ani jeden květ.

V tom sem si uvedomil že když nemůžu najít cestu udělám si vlastní.
Cesty po kterých budu moc jít se vší lehkost.
Šlo se mi krásně to je pravda.
Jednou sem potkal přítele co samota se nazýval.
Byl to fajn chlap akorad ne moc mluvka.

Nastala ta otázka žiju nebo přežívám?
Dny plynuly jako voda a já se začínal topit.
Chci se někde zachránit!!
Smutek mě objímal.
Jeho náručí tak slyzké ale přitom klidné.
Ten pocit že vše končí.
No přáele

Ale jetli chci někdy opravdu najít květ
tak by bylo asi nevhodne teď opustit svět.
Vstal jsem i když s námahou,
vstal jsem touhu svou.
A jak to bude těd?pokusím se ještě jednou obejít svět.
A víte co radši pujdu teď hned.