Sebevrah

S prázdnýma rukama
v klíně složenýma,
s prázdným srdcem na dlani,
vzít si jenom prášek na spaní
a jít si lehnout na věčnost.
V mysli nezbyla už ani zlost,
ztratilo se všechno odhodlání.

V krůpějích potu stopa beznaděje.
Vzduch houstne, zem se chvěje.
Všechno proti tobě zbrojí,
už ani duši nemáš svojí.
Tu život krutě rozerval
na cáry a víru s tebe sňal,
špatná zkušenost jen se rojí.

Tak se vzdát?
Jako srab přestat bojovat?
To k smíchu bys byl sobě sám
a ve tvém nitru byl by šrám
co nikdo nezahojí. Slovo sebevrah,
po kterém cítíš divných pach
a v ústech zhořkne ti.