Sen

Spřádám sny, spřádám,
pozor si dávám.
Teď už ano, dřív však ne,
to ve mně navždy zůstane.

Sen o lásce... naivitě... o té hlavně,
vzpomínám si na něj matně...
Dnes se držím, nedovolím,
svou duši s tou tvou nespojím.

Že spojily se? Kdysi...?
Snad...
To minulost je...
A v ní to taky (snad bohužel???) zůstane...

Byl to sen?
Jak dotek křídel motýlích,
a pohlazení křídel vílích...

Ať zůstane navždy zapovězen...

Byl to jenom sen...