za mosty

...

za spálenými mosty
marně hledal by si vůni známou
co chřípí rozechvěla tvoje
a v hlavě se rozehrála zvonkohrou

jen z popela již těžko vstanou sliby
však myšlenka na vůni sadu Tvého
jak fenix z prachu znova povstane

snad mezi trámy zdoutnalými
tam najdu konečně kus sebe
a na zdech domů zbořených
si znova promítnu své chyby

když plamen tolik hladový již mocí svou
poslední oblouk pohltil
vím že nenavštívím zahradu
z níž nosíval jsem Tobě růže

a k čemu je mi slunce v oblacích
když vím
že nespatřím v Tvých očích nebe

...