Dekadence

Opouštím svůj zámek
vzdávám se všeho
prázdné místnosti
holé stěny
šedé nebe na jemné pokrývce
na chodníku

sleduji sám sebe

projdu peklem
oheň mé srdce očistí
žárem, který neutuchá

dekadence mé duše
do kterého jsem propadl
ztratil jsem všechny
mé hodnoty
v bahně života a smrti

viděl jsem jen sebe
nikoho okolo
sám se trápil
v dešti
ale těch
kdo to potřebovali
ani koutkem oka
sem nezahlédl

vím
bolest mého srdce
pláč lidí
stesk a nenávist
tolik chyb
zničených snů

degradace lidského snění
jen pouta
sex

vypadni ty děvko!

žádná láska

potemnělé noční město
listopadové dny
bez slunce
drogy voní ulicemi
krysy řvou na chodnících

jen šňupu a ztrácím kontrolu nad sebou
nechci se sám vidět
v zrcadle mého svědomí

dvě světla
náraz
auto do mě naráží
jsem jen hadrový panák
co vzduchem letí

ležím v bolestech
mé tělo plameny prochází
pršet přestává

obloha se vyjasňuje
nemůže
přeci pořád pršet.