Abstraktní asociace

Ptám se tě naposledy,
jestly už roztály ledy.
Někdo se ptá,jiný skáče,
a někdo jen v koutě pláče.

Je jak vítr nebo schod,
stojí v botách bez kalhot.
Těžký pohled nové tváře,
v zrcadle se leskne záře.

Prázdné řeči plné slov,
lidstvo chystá velký lov.
Jaký bude neví nikdo,
dítě kousá nové mýdlo.

Ohně pálí pocit viny,
vdáli slyšíš boží mlýny.
Spadlé listí těžce dýchá,
stařenu u srdce píchá.

Němá ústa nahlas křičí,
svědomí se chtíči příčí.
Postel mrazí jako hrob,
záhon kytek bez jahod.

Kometa se řítí k zemi,
uzavřená mezi stěny.
Zhasne světlo naděje,
než se lidstvo zasměje.

Konec světa bude hned,
nestojí to za pohled.