Nevěříš na zdvořilosti

Hledali jsme svoje pány,
prát se za pár očí v sloup,
slyšet krákat vrány,
a dloubat v mysli hloub.
Nebyla jsi ani trošku zlá,
ten večer cos styděla ses v koutě,
on už Tě moc dobře zná,
a volá cháska, ke stolu zvou Tě.
S trochou opatrnosti,
podáváš ruce na dobrý den,
a nevěříš na zdvořilosti.
Jak kát se za špatný sen?
Možná jednou budeš,
tančit jako v Moulin rouge,
jako star životem projdeš,
a vydržíš než zvadne růž.
Pak prostřeš další stůl,
s flekatým ubrusem,
opřeš se o svou hůl,
a odkulháš s potleskem.