Jako sen, který není

chce se mi spát
a přitom vidím
touhu andělských křídel
tiše závidím

stydím se ukázat jim svou tvář
schovám ji plaše pod polštář
a jdu dál
cestou zabořenou v trní

Nemohu dál, však ani zpět
nastal čas něco vyprávět
jakobys jablko rozkrojil napůl
jakobys příbojem v orkánu plul

chtěla bych padnout k zemi po zádech
tak volně jako nejlidnější dech,
jestlipak bys mne do náruče chytil ?
za mými zády stál ?

Je to jak sen, o něčem co není
dáváš mi znamení
omámeným slovem
zase jen snem...