Je totiž neděle

Hlasy andělů
zpívající černou symfonii
vyplňují prostor místnosti
nečekanou atmosférou
skoro až neuvěřitelně intimní
umocňující výraz tváře
v prasklém zrcadle
v dokonalou iluzi
prožité apokalypsy lásky.

Vyšpulila na sebe temně fialové rty
tak jak to kurvy dělají.
Setřela zasychající pramínek krve
z rozbitého nosu
a přepudrovala nateklé tváře.
„Lepší už to nebude.“
Sykla v bolestivé grimase.
„No co, jsem jen kurva
ale bít mě nikdo nebude.“

Zašátrala v kabelce
pro další po jahodách vonící
papírový kapesníček.
Z vnitřního stehna
klínu a břicha
otírala to
co na ní ten hajzl
předčasně vyzvracel.
Pak už ji jen ponižoval
a bil
než bodla
několikrát do ledvin.

Masivní a šílené
ticho pokoje
odkapává z bodných ran.

Krátké letní květované šaty
sklouzly po nahém těle
s lehkostí rozverné písně
znějící na vesnické zábavě
z úst pomatených muzikantů.
Skotačivě sebrala své střevíce
a pak štítivě
po špičkách
přes bezvládné nohy
visící z postele
vyhopsala z hodinového pokoje.

A proč ne – je totiž horká letní neděle.