Každý máme touhy...

Při cestě za štěstím, klopýtám na rovných cestách,
chtějíc najít konec duhy a pozměnit její pestrost.
Vidím ji, je krásná a vzdálená, k ní však mohu jen ve snách,
proto poslechnu rady ptáků aniž tuším jejich vzácnost.

Pokleknout s pokorou u křišťálové studánky, sledujíc srny pít,
kochajíc se jejich krásou a přirozeností.
Vidět vznikat i zanikat červánky a děkovat za možnost žít,
po boku lidem, jež jsou mou největší cenností.


Toužím rozehnat mraky a spatřit svit Jitřenky,ona září tak tiše.
Naslouchat pádu rosy na pole zkřehlých květů.
Chtěla bych vědět, jak se stát Tvým stínem a být Ti blíže.
Miluji kouzlo nostalgických nocí a upřímných úsvitů.