Bloudění

Probudil jsem se v Pekle.
Chodím kolem a bloudím....
Prodírám se davem lidí,
žádám je o pomoc a loudím...
Probudil jsem se v Pekle.

Chodím dnem i nocí...
Hlad mám... žízeň i cesta je znát.
Já však věřím v čisté dobro,
zlostí a nedobrotou je lehké zmást,
proto chodím dnem i nocí.

Už nemohu, cesta mne zmáhá,
lidé kolem mne jdou však hrdě z příma...
a koukají zasněně do dálky.
Přemýšlím co jim v hlavě tak ustavičně třímá...
Už nemohu, TA cesta mne zmáhá...

Ušel jsem velký kus cesty,
místo, kde za radost i chudák platí...
Zde se lidé bijou do hlav,
kradou, podvádí a mlátí...
a to Já ušel kus cesty.

Z těch arogantních lidí je mi zle,
já však potkal malého kluka.
Hned mi bylo jasné, že ten sem nepatří,
ač je opravdu vidět, že musel zažít muka.
Z těch arogantních lidí je mi zle...

On pomohl mi vstát na zem a byl jak z růže květ...
šel se mnou... ve všem mi pomáhal,
až došli jsme na kraj toho Pekla...
tam najednou mi zděšeně ukázal...
ceduli, kde mi došlo....

...Tohle není Peklo....ale SVĚT!