Ježek v kleci

Sedím si tak, je dvě dvacet,
a říkám si: „Musím já tak slzy ztrácet?“
Musím.

V hlavě zmatek,
na tisíc věcí myslím,
být fit and slim,
ne, radši na oči šátek.

Má mě vůbec někdo rád?
Může mě snad milovat?
Ale přeci.
Vždyť já jsem jak ježek v kleci.

Bezmocný se dostat ven,
plný touhy jen.
Však touha marná jest,
za každou snahu spravedlivý trest.

Jsem nevyřešitelný hlavolam,
který žádná z dam
nerozluští, hádám.

Tak půjdu světem nadále
sám, jak pouštní pták,
a lidé říkat si budou stále:
„To je on, ten hlupák!“