Naše první báseň

Začínám naši první báseň
z tmavé noci cítím bázeň
která ve mně tříští sny,
tvoří z nich dvě odvěsny,
však v mysli stále jedno mám,
nebýt sama, nebýt sám.
Je to lehké, ale přeci..
cítím se jako lev v kleci,
řetězy mám na duši,
...kdo ten bludný kruh poruší?
Kdo zašeptá mi do vlasů:
"Není nad Tvou něžnou krásu."
A políbí mě na šíji,
a z našich polibků pak zešílí?
Postrádám ty horké doteky
rychlý dech, a taky
jistotu, že miluje mě
a že kdykoli obejme mě,
budeme vědět oba
že nám přeje doba,
že to nejkrásnější můžem prožít
stačí jen hlavu do klína složit
a nebát se, co bude dál
hodit přes nás bílý šál
a polibek předlouhý věnovat
tomu, koho toužím milovat
Ale stále trápím se otázkou
zda zahrnout jej širou láskou
mi nezpůsobí zklamání jen
a nezbyde mi než jen ten sen
roztříštěný na kusy
sfouknout než mě zadusí.