V kostele

V kostele v dřevěné lavici
má duše sama sedící
modlí se potichu.

Zpytuje po hříchu
svědomí nečisté.

Věřím, že zajisté
pán Bůh mě vyslyší.

Můj bol pak utiší
odpověď spásy.

V podobě světla krásy.

Na zlatém oltáři
svíčka se rozzáří
tím jasným plamenem.

Kdo jsi bez viny, hoď klidně kamenem!

Kameny neházím
tiše se procházím
jen tím svým svědomím.

Poslední vzpomínka, s tím čistým vědomím
odcházím z lavice.
S duší mou hledíce
kupředu na osud.
Žít jen líp než jsem žil doposud.

Ta věta krédem mým se stane.

Tak říkejte mi milý pane.

Já odpovím jen...

díky vám už vím...