V noci venku

Na rušné město dávno padl soumrak.
Teď ho objímá tma a všechno jiskří klidem.
Vyšla jsem do ulic, sama, jen tak.
Pokoj v duši přeju všem lidem.

Mít jasno v srdci úzkostně si přeju.
Už nechci dál bloudit v nejistotě.
Jako vodu své problémy ven ze mě leju.
Problémy nicotné, co tlačí, jak kámen v botě.

Tady za zvuku vlaku náhle mizí.
Starosti mé se tu rozpouští.
Až přijdu domů, budu jak cizí.
Všechno zlé mě náhle opouští.

Jakoby s vlakem, co právě odjíždí z nádraží.
Pokračuje dál k zářícímu městu.
A temná obloha se na hladině odráží.
A v ní spatřuji svou další cestu.