Prší

Začalo pršet
do našeho procházení
do korun stromů
do listí
i na střechy domů

Nastalo podzimu probuzení
chladem klidně hyzdí
květy léta
ty radosti světa
a motýli nemohou létat

Prší
vztahy mohou
přesto vzkvétat
však neměly by
bosou nohou
šlapat do kaluží

Nepřestává pršet
nechť lidé nedělají chyby
chceš mou ruku
nadále držet
déšť šimrá na kůži
na rtech na krku

Stále prší
a nám to nevadí
být spolu je jako
vonět k divoké růži
tvůj pohled
mě pokaždé pohladí

Prší
naše úsměvy navzájem
do srdcí
naše ruce kolem sebe

Prší
mračí se nebe
ale mohu říci
že neexistuje nezájem

Prší
tvůj obraz do srdce mého
jsi sluncem podzimu potemnělého