Prázdná slova

Bez významu, jenom pouhé holé fráze,
které umí přidat činům na jejich kráse.
Jak ale poznat, co je upřímně myšleno
a co holými lži a prázdnotou broušeno?

„Mám Tě rád,“ mnohokrát řečeno,
teď z té věty nezbylo ani písmeno.
„Jsem Tvůj přítel, já neumím zradit,“
dnes ta slova mohu do odpadu řadit.

Já důvěřuji, i když se občas bojím,
třeba si kvůli tomu na štěstí stojím.
Chová se ještě vůbec někdo upřímně,
nebo už každý mluví fráze strojené?

Je ta báseň od srdce, možná se ptáte
a samozřejmě na to plné právo máte.
Kdo ví, třeba je jen prázdným gestem,
nebo je od srdce pobouřeným protestem.