Zrádce, či hrdina ?

Zradil jsem…
Zradil jsem Tebe má lásko…
Zradil jsem náš svět…


Já živ z obrazů Tvých,
živen srdci milovaných,
tak jak kolibřík,
který hledá květy.

Nyň svět změněný,
ponechán temnotě,
opuštěn bez příčiny,
a zpustošen navěky.


Však i tak jako ten svět,
i já chovám naději,
že vid dní příštích,
naděje se objeví.

Tak zde sedím,
A planina zla obklopuje mě,
I cesta jediná vede dále,
Rovná, přímá, bez keřů či kamení.


I modliteb dosti bylo už,
čas zapomnění přichází,
stále blíže konci,
v propasti beze dna.

Zvuk bitvy odeznívá,
pláč, křik, chrapot…
…
žije pouze stařena.


Hnáty její jak vrba jsou,
i vlasy jako mořské řasy,
ona v kápi schovaná,
a v hůl opřená.

Křižuje bojiště a osvobozuje,
Slovo její jak sladký med je,
Nutí i slibuje,
V náruč mne obepíná.


I tam v zem temnou,
Kam táhne mně,
Tam já cestou šťastnou
kráčet budu dál.

Neb svět jenž zklamal,
Nezřím více,
I milovanými (…jež paraziti jsou…)
Klamán nebudu dál.


Tak končí tato tragédie,
Dobro prohrává a zlo žije,
Radosti zbaven,
A smrti napospas dán.

Tak odcházím,
Já
Ztracen
…(p)odepsán.