HRA S OHNĚM

„Kdo nekouří, nedělá nic. Kdo kouří, přemýšlí o životě.“
G.W. Goethe

Lenka je v Lisabonu.
Studuje tam. Dnes je neděle, vyšla si tedy svátečně
do města. Na prostředním náměstí si dává Gingu, místní třešňovici. Usedá na kamenný hranol k fontáně. Pije, pozoruje okolí a rozjímá. Občas ji voda z fontány smočí – je to příjemné, laškovně se pousměje.
Zapaluje si cigaretu.
Na protější hranol usedají tři slečny. Vypadají jako cizinky, dvě z nich jsou blond. Lenku napadá, že možná také studentky na stáži. Kouká po nich…přemýšlí, že by se s nimi seznámila. Moc přátel tady nemá. Odjakživa je taková „vlčice samotářka“.
„Mlsně“ po nich pohlíží. V tom si k ní přisedne muž a zapálí si cigaretu. Lenka rozšíří své obzory pozorováním i jiných míst, kde se též dějí zajímavé věci. Projdou místní punkáči, což ji zaujme. Přesto stále přemýšlí…vymyslet nějakou záminku. Upíjí z Gingy. Co třeba se u nich zastavit, jestli nemají oheň..
a pak se jich zeptat, zda jsou tu na studiích a případně rozvinout konverzaci. Ještě chvíli si s tou myšlenkou pohrává…Pak se zvedne k odchodu, ostych zvítězil. Vykračuje...po pár metrech se setkává s jednou z těch dívek, jejich pohledy se setkávají.
Lenka se ohlíží, zajímá ji, co podnikne. Dívka se zastavuje u hranolu, který Lenka právě opustila.
Ze svého povzdálí sleduje, jak dívka žádá mladíka o půjčení zapalovače.
Zapaluje si cigaretu natočena k místu, kde ještě před chvíli seděla osamělá Lenka –