Zatím co spíš...

Odpočíváš
a tvůj klidný dech
mi napovídá
že za zavřenými víčky
vnímáš harmonii
co kapky deště ťukají
na okenní římsu
kap..kap..kapi..kap

Odpočíváš
a zatím co spíš
ten déšť..
smývá prach
ze zaprášených
smutných koutů a cest
Vítr sfoukl plameny svíčky
co zapálil jsi
v naději,že někdo objeví
zarostlou cestičku
k pokladu...
co nemohl sám jsi už nést

Kap..kap..kapi..kap
v dlani své svírám
maličký klíček...
Děkuji dešti,děkuji větře
cestičku našla jsem
a teď už poslepu
netřeba svíček...

Vším čím je zarostlá
jak v pohádce
mečem to rozmetu
a tichounce
na truhlu s pokladem
tím klíčkem
zaklepu....
ťuk..ťuk..ťuky..ťuk..
ˇ