Poslední slunce

Jedno z posledních
listopadových sluncí spolklo hvězdný prach
- noc šla spát -
aby se hned zas schovalo do oblak
- smuteční šat -

Zádumčivě hrozivé ráno
s pochmurnou atmosférou
sem tam propouštěnými paprsky světla
vtrhlo i do míst
mně svatých a nedotknutelných
- na tři kroky od pergoly –
nepropustnou tíhou okamžiku
v hypnoticky elektrizující bouři
šílících pocitů.

Ranním chladem zchromlé
žlutočervené listy vilínu
klaní se podzimu
a bílým závojům drobných květů
hebe kirkii
ztracené v kůře
tak jako se vina
schovává za hříchy léta
v ochranné peřině skimmie.